BAVORSKO-ČESKÁ ZEMSKÁ VÝSTAVA 2016/17

Témata

Císař Karel IV. je jedním z nejvýznamnějších vládců pozdního středověku, ačkoli žil a panoval v době velkých krizí otřásajíc Evropou. „Černá smrt“ zdecimovala obyvatelstvo, lidé byli vystaveni přírodním katastrofám, záplavám, zemětřesením, změně klimatu, i Velká schizma v roce Karlova úmrtí 1378 přinesla řadu těžce vypočitatelných následků. Zároveň je toto krizové období i dobou rozkvětu umění, architektury a technických inovací, a dává podnět k modernizaci a rekonstrukci. Karel IV., narozen 1316 jako syn princezny Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského, byl pokřtěn na jméno Václav. Jeho dědem z otcovy strany byl císař Jindřich VII., který již v roce 1313 zemřel, jeho dědem z matčiny strany byl Václav II., král český a polský. Václavovi / Karlovi se dostalo vzdělání v Paříži u královského soudu; francouzský král Karel IV. mu jako jeho kmotr dal „své“ jméno - Carolus / Karel. Na popud svého otce Jana sbíral Karel své první zkušenosti v politických jednáních a jako vojenský vůdce v Itálii a později i vTirolsku. Pilný „sběratel korun“, jak by se Karla IV. dalo nazvat, byl 1346 zvolen protikrálem Ludvíka Bavorského, který stál pod papežovou klatbou. 1347 následoval Karel svého otce na trůn českého krále. Po náhlé smrti Ludvíka Bavorského vyhrál v roce 1349 boj o korunu Svaté říše římské, byl řádně a s papežovou podporou zvolen za římského krále. Papežova podpora mu byla vyčítána a stala se podnětem k jeho hanění jako „církevní loutka“ (Pfaffenkönig), byl obviňován i z kupování hlasů. Jeho korunovaci na císaře v roce 1355 předcházela složitá jednání s papežem, jejichž výsledkem bylo také obnovení císařství ve Svaté říši římské.

Karel zvláště vynikal svým vysokým vzděláním, jako císař vládl nejen mečem, ale i perem. Jeho autorské tvorbě bude proto věnována značná část výstavy. Karel dokázal politické a finanční prostředky své doby velice zručně a úspěšně použít. Finační základ jeho mocenské politiky v českém království čerpal z bohatých nalezišť stříbra v Čechách a z podpory obchodu, v říšské politice se zato opíral především o říšská města a biskupy. Byl zbožný a výpočítavý zároveň, někdy až přímo bezohledný: Nejenom že v letech 1348-1349 nesplnil svou povinnost chránit Židy jako „služebníky královské komory“ v říšských městech, dokonce z pogromů v době moru jak finančně tak i politicky těžil.

Díky tomu, že Karel rozšíření své mocenské základny ve velkém měřítku financoval z říšských majetků, udržoval se v německém dějepisectví dlouhou dobu jeho obraz jako „otec Čech, ale zavilý otčím Říše“. Karel opravdu české království a český jazyk velice podporoval: Tím, že založil Nové Město se Praha stala jedním z největších měst v Evropě. Povýšení Prahy na arcibiskupství a zejména zřízení první univerzity severně od Alp a západně od Rýna v roce 1348 přispělo ke vzniku velkolepého rezidenčního města, jehož umění a architektura byly po určitou dobu v Evropě směrodatné. V neposlední řadě se historické centrum Prahy dostalo v roce 1992 na seznam světového kulturního dědictví UNESCO právě díky budovám, které se z Karlovy doby dochovaly, jako např. kamenný Karlův most a katedrála Sv. Víta na Pražském hradě.

Území českého království včetně tak zvané České Falce dosahovalo skoro až před brány říšského města Norimberk. Sňatkem s Annou Falckou a díky notorickým finančním problémům falckraběteho rodiny získal Karel velké pozemky na západ od Šumavy. Tyto oblasti prohlásil v roce 1355 za nedílnou součást koruny Čech. Sice byla část České Falce jen o pár let později znovu zastavena ve prospěch Wittelsbachů - Karel tím financoval koupi brandenburské marky – „Zlatá cesta“ mezi Prahou a Norimberk zůstala nadále jednou z nejdůležitějších východo-západních středověkých cest. Dědictvím Karla IV. je též jedno základní právní dílo, které se roku 2013 dostalo na seznam UNESCO „Paměť světa“. Bula z roku 1356, kvůli použité pečeti tak zvaná zlatá, nabyla charakteru říšského práva a upravovala pro čtyři a půl století průběh volby římského krále kurfiřty.

Císař Karel IV. byl více než jen vášnivým sběratelem relikvií a štědrý dárce. Věnoval se rozvoji města Norimberk, jež mu ze všech významných míst říše leželo obvzlášť na srdci. Město mu sloužilo jako jeho druhá rezidence, jeho rozvoj velice podporoval. Po Praze zde pobýval nejčastěji, zde se též narodil jeho dědic Václav. Díky zkušenému využití hospodářského rozvoje, obchodu, financí a hornictví došlo k rozmachu vlády a reprezentace Karla IV. Zde je kladen důraz na jeho dvorní kulturu, která vyzařovala do zemí Koruny české a do říše, ovlivněna umělci z mnoha evropských regionů. Výstava ji představuje pomocí hned několika vynikajících exponátů.

Dalším hlavním bodem je císařův posmrtný odkaz. Od druhé poloviny 19. století si ho jak německá tak i česká strana jednostranně nárokovala buď jako německého císaře respektive českého krále. Ve 20. století sloužil různým politickým režimům v českých zemích jako projekční plátno. Dnes je Karel IV. instrumentalizován spíše z komerčních než znacionalistických důvodů, i když se příležitostně objeví i už známé interpretace.